Školní výlet

27. června 2009 v 10:21 | klaras |  Škola
Moje úžasná třída se vydala spolu s kvartou na školní výlet. Sjížděli jsme Berounku. Chudáci rodiče byli celí vyklepaní, že je Berounka rozvodněná, že se utopíme... No, nebudu vás už tím dál nudit.

Sraz jsme měli ve Ždárci. Nic zajímavého se nestalo až na jednu krásnou kočičku, která začala spolužákovi kousat do batohu, aby se dostala k řízkům, které tam měl schované. Nestihla to:-)
Potom jsme vyjeli a šťastně dorazili do Pardubic. Zde jsme přestoupili na rychlík a dojeli dokonce až do Prahy;-). Vlak do Berouna jsme taky stihli v pohodě. Ale když jsme chtěli nastoupit do dalšího(už posledního:-) vlaku nastal problém. Před námi se tam totiž dostala jiná třída. Tak jsme stáli namačkaní na konci vagónu. Kluci si začali hrát s oknem. Dávali ho střídavě nahoru a dolů. Jednu holku z kvarty tím inspirovali a tak to chtěla zkusit taky. Snažila se otevřít okno, ale nešlo jí to. Znechuceně se otočila a v tu chvíli okno samo od sebe spadlo a vysklilo se. Naštěstí jsme už vystupovali. Na nádraží na nás už čekal Ondra (instruktor). Měli jsme se převléknout do plavek, takže jsme s holkama asi deset minut hledali místo na převlečení. Nakonec jsme se převlíkali v čekárně. Chudáci kluci na nás čekali u řeky v mokrej trávě. Vyslechli jsme všechny instrukce(trvalo to asi půl hodiny) a pak jsme poprvé sedli do loděk a vyjeli. Nesledovala jsem všechny, ale co se naší loďky týče jezdili jsme asi takhle: metr rovně, jednou jsme se otočili, podruhý jsme se otočili, pak jsme jeli k jednomu břehu, pak k druhýmu... Všichni to už tak více méně pochopili jen my ne. Pak jsme opravdu vyrazili. Já s kámoškou jsme vyjeli na třetím místě. Jenže pak přišla mělčina(viděli jste už někdy mělčinu uprostřed řeky?). Samozřejmě jsme na ní najeli. Já jako poctivej háček jsem vyskočila a loď odtáhla. Jenže zadák kormidloval tak dobře, že jsme na tu mělčinu zase najeli. Zatím nás všichni předjeli. Když Ondra uviděl jak jezdíme(předtím si nás asi nevšiml), začal dávat zadákoj instrukce. Naštěstí jsem měla chytrýho zadáka, takže jsme brzo jezdili rovně(plus mínus metr). Ostatní jsme dohonili až před první šlasnou. Tu jsme sjeli. Pak jsme pokračovali v cestě. Nebudu vás nudit úplně podrobným popisem. Pluli jsme pluli, až jsme dopluli do kempu. Byli jsme ubytovaní ve Dnu pytle. Vážně, měřím asi 170 cm a když jsem se postavila doptostřed buňky byl strop asi 10 nebo 20 cm nade mnou. Postel byla menší než já, ale byly za ní poličky, takže jsem měla nohy na poličce. Někteří kluci se na postel nevešli ani tak. Ráno jsme celí rozlámaní vstali. Čekala nás Berounská maturita. První dva kilometry to jelo tak, že když jsme nepádlovali, jelo to dozadu. Pro dvě holky na lodi to bylo utrpení. Pak přišla berounská šlajsna. Projeli jsme všichni. Pod šlasnou byl velkej proud a krásný vlny:-) Měli jsme se soulodit. S kámoškou jsme se dostali na kraj. Nemohli jsme se přitáhnout k ostatním. Pořád nás roztrhával proud. Nakonec jsem to nevydržela a pustila jsem se. Pádlem jsem se odrazila blíž k ostatním a snažila se zase chytit. Najednou mě vypadlo z ruky pádlo. Kámoška pro něj obětavě skočila. Sama jsem už neměla šanci se udržet a pustila jsem se. Kámoška nakonec táhla moje pádlo a loď . Já jsem jí pomáhala jejím pádlem. Dorazili jsme ke břehu a chytili se jednoho stromku. Pak jsme začali sledovat ostatní. Jeden spolužák chtěl rychle zahnout k nám, ale najednou se cvaknul. Když jsme se všichni tak více méně seřadili, vyrazili jsme na další cestu. Potkali jsme jednu želvu, která se vyhřívala na pařezu. Když jsme k ní přijeli, podívala se na nás a najednou spadla do vody. Asi omdlela;-) Brzo jsme dojeli do Srbska. Vlakem jsme dojeli do Berouna a odtud do Prahy. Měli jsme 3 minuty na přestup. Bez dechu jsme doběhli k vlaku a narvali se do chodbičky. Asi po 5 minutách nám začalo být divné, proč to nejede. Podívali jsme se na tabuli. 10 min zpoždění. Potom to bylo 20 min. Pak 30. 40. Začínali jsme být trochu nervózní. 50. Najednou jsme se rozjeli. Kluci vykřikovali hlášky jako: ,,Nám se stalo něco překrásného, nám se stalo něco divného-rozjeli jsme se." nebo ,,Z nejbližší pošty vám pošlu děkovnej dopis." Pak jsme šťastně dojeli domů. Všechny bolely svaly a měli jsme(máme:-) spoustu puchýřů, ale shodli jsme se, že příští rok sjedeme Divokou Orlici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarett Clarett | Web | 28. června 2009 v 16:56 | Reagovat

Jéé ;o)

2 volfova1 volfova1 | E-mail | 4. března 2010 v 18:50 | Reagovat

No jen svého zadáka pořádně pochval. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama