Leden 2010

Ať žijí České dráhy aneb koncert Emiliany Torrini

29. ledna 2010 v 12:28 | klaras |  Hudba
Vezmu to pěkně popořádku: Ráno jsem vstala o něco dřív, abych všechno zvládla. Tento plán mi trochu nevyšel:-( Šla jsem na vlak, ale nepočítala jsem s tím, že silnice nebude prohrnutá. Brodit se 15 cm sněhu není žádná zábava. To jsem nevěděla že vlak bude mít 30 min zpoždění. Potom jsme odjeli na nejbližší nádráží, tam nás spojili s jiným vlakem a jeli jsme zpátky na konečnou. Konečně jsme mohli odjet do školy. Nestihla jsem první hodinu, ale komu by to vadilo:-) Pak jsem prožila ne moc zábavné vyučování a mohla odjet do Prahy. Bez problémů jsem se dostala do Pardubic. Tady přišlo zklamání- můj vlak měl 35 min zpoždění. Později ho z technických důvodů zrušili. Všechny vlaky do Prahy se zdržely. Pak pustili tři během 10 minut. Do Prahy jsem dorazila bez problémů. Tady jsem narazila na nečekané zlo- přechody. Silou mé osobnosti všude naskakovala pro chodce červená. Do cukrárny jsem dorazila s velkým zpožděním. S holkama jsme si aspoň trochu pokecaly a vyrazily do Akropolisu. Nejsem si jistá jestli jsme byly první, ale mezi prvními určitě:-) Selfbrush má úžasný hlas, Lay Low úžasný písničky a pak přišla Emiliana:-) Bylo to prostě nádherný. Nemám slov. Zjistila jsem kolik písniček od Em neznám. Stála jsem za Caddy (to znamená ve druhé řadě:-D) a funěla jí do vlasů (jen tak mimochodem Cad- nádherně Ti voní vlasy). Pak jsem se trochu posunula (vedle mě se narval jeden fotograf) a otravovala pro změnu Clarett (taky Ti nádherně voní vlasy-Co všichni používáte za šampón?). Všechny holky jsou hrozně sympatické a Iness je navíc správně praštěná:-) Už končím- musím jít strávit zážitky:-)
P.S. Jsem u strejdy v bytě a "vypůjčila" jsem si jeho notebook. Takže tohle je historicky první článek psaný na notebooku:-) Mějte se krásně a užívejte si den volna:-)

Zase omluva

23. ledna 2010 v 19:23 | klaras |  Moje kecy
Ahoj všem. Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost, ale učitelé se rozhodli, že všechny písemky nechají na konec pololetí. Teď tu snad budu častěji:-) Jen tak mimochodem- Je u vás taky taková zima jako tady? Jak se máte? A jak se těšíte na vysvědčení? Můžete si oddychnout- palba otázek skončila:-)

Mám tu moji oblíbenou báseň (i když je trochu depresivní):

Já tomu nemůžu uvěřit

7. ledna 2010 v 19:22 | klaras |  Moje kecy
Že neuhodnete na co se právě dívám? Je to vstupenka na akci konanou 28.1. v paláci Akropolis od 19:30. Prostě: přede mnou leží vstupenka na koncert Emiliany Torrini!!! Pořád tomu nemůžu uvěřit:-) Jediné z čeho mám obavy je cesta po Praze. Já se tam určitě ztratím. Hledám bodyguarda:-). Kdo se hlásí dobrovolně?

Teď vážně: mám tu pár citátů

Většina lidí umírá od krku nahoru ve věku 25 roků, protože přestávají snít. (Benjamin Franklin)
Následovat své sny stojí velmi mnoho. Ale nenásledovat je stojí ještě více. (D. Conway Stone)
Lidé zažijí jen tolik štěstí, kolik sami sobě dovolí (Abraham Lincoln)
Jedním z nejzávažnějších nedostatků naší doby je nedostatek odvahy. Ne bezduché opovážlivosti, ale skutečné odvahy, která si před každým problémem klidně řekne: Nějaké řešení tu musí být a já ho najdu! (Bruno Ferrero)

A na závěr zajímavý výzkum:

Skutečné a domnělé problémy

Jeden výzkum se zabýval tím, jaké starosti a problémy se honí hlavou obyčejného člověka:
40% ustaraných myšlenek se zabývá tím, co se nikdy nestane
30% se stále dokola točí okolo toho, co už se stalo
12% úzkostných myšlenek se zabývá neopodstatněnými obavami o zdraví
10% se dotýká toho, co si o mně řeknou jiní lidé
Pouhá 3% jsou skutečné problémy a starosti