Ahoj všem. Omlouvám se za dlouhou nepřítomnost, ale učitelé se rozhodli, že všechny písemky nechají na konec pololetí. Teď tu snad budu častěji:-) Jen tak mimochodem- Je u vás taky taková zima jako tady? Jak se máte? A jak se těšíte na vysvědčení? Můžete si oddychnout- palba otázek skončila:-)
Mám tu moji oblíbenou báseň (i když je trochu depresivní):
J.R.R. Tolkien
Mňoukalové
Nad krajem Mňoukalů se stíny kloní,
mokré a černé, černější než tuš,
zvolna a tiše jejich zvonce zvoní.
Ať je to hobit, trpaslík či muž,
kdo nemá strach klepat u jejich dveří,
ten utopí se, klesne do bažin,
jenom pár bublin slizkou vodu zčeří,
a pak jen ticho, chlad a vlhký stín.
Stojatá voda shnilým břehem splývá,
práchnivé vrby truchlí kolkolem,
sbor chmurných krkavců nad kalužemi zívá
a krákáním plaší vlastní sen.
Cesta přes hory Přímoří je únavná a zrádná.
V mlhavých údolích šedivé stromy zříš,
bez vánku, bez hnutí tu dříme voda chladná,
slunce a měsíc tu nesvítí. Zde Mňoukalů je skrýš.
Hluboko pod zemí své kobky mají
a v nich jen plíseň, vlhko, tmu a chlad.
Jedinou tenkou svíčku rozžínají,
když chtějí svoje zlato počítat.
Provlhlý strop a ze stěn voda kapá,
po slizké zemi zelenavý šlem.
Plesk - plesk! To Mňoukal kalužinou capá
skulinou dveří podívat se ven.
Dychtivě zírají a naslouchají.
Citlivým prstům stačí jeden hmat.
Když s tebou končí, ve svém pytli mají
tvou holou leb i ohlodaný hnát.
Cesta pes hory Přímoří je dlouhá, zlá a pustá,
přes skrýše pavoučí, přes slatě musíš jít,
přes lesy plíživé, přes vřesoviště hustá...
Chceš jenom vidět Mňoukaly - a jdeš je nakrmit.
mokré a černé, černější než tuš,
zvolna a tiše jejich zvonce zvoní.
Ať je to hobit, trpaslík či muž,
kdo nemá strach klepat u jejich dveří,
ten utopí se, klesne do bažin,
jenom pár bublin slizkou vodu zčeří,
a pak jen ticho, chlad a vlhký stín.
Stojatá voda shnilým břehem splývá,
práchnivé vrby truchlí kolkolem,
sbor chmurných krkavců nad kalužemi zívá
a krákáním plaší vlastní sen.
Cesta přes hory Přímoří je únavná a zrádná.
V mlhavých údolích šedivé stromy zříš,
bez vánku, bez hnutí tu dříme voda chladná,
slunce a měsíc tu nesvítí. Zde Mňoukalů je skrýš.
Hluboko pod zemí své kobky mají
a v nich jen plíseň, vlhko, tmu a chlad.
Jedinou tenkou svíčku rozžínají,
když chtějí svoje zlato počítat.
Provlhlý strop a ze stěn voda kapá,
po slizké zemi zelenavý šlem.
Plesk - plesk! To Mňoukal kalužinou capá
skulinou dveří podívat se ven.
Dychtivě zírají a naslouchají.
Citlivým prstům stačí jeden hmat.
Když s tebou končí, ve svém pytli mají
tvou holou leb i ohlodaný hnát.
Cesta pes hory Přímoří je dlouhá, zlá a pustá,
přes skrýše pavoučí, přes slatě musíš jít,
přes lesy plíživé, přes vřesoviště hustá...
Chceš jenom vidět Mňoukaly - a jdeš je nakrmit.




já nevim jestli se na vysvědčení těšim..ale asi tak normálně..prázdniny by byli o hodně lepší :D :D