Co říct

19. října 2011 v 19:32 | klaras |  Moje kecy
Ano jsem hrozná. Slíbila jsem, že tu po návratu z Anglie (musím říct, že to je naprosto úžasná země a mám v plánu se tam zase někdy podívat) budu častěji a přitom skutek utek. Na mojí obranu musím říct, že škola byla (jako ostatně vždy na začátku roku) neskutečně otravná. A aby tohle nebyl další nudný článek, jehož obsah by se dal shrnout do věty "Omlouvám se", přidávám alespoň reportáž dovolená. Psána pro češtinářku, tudíž je to pouze stručné shrnutí, které zdaleka neobsahuje všechno (a buďte za to rádi). Pro ty co to zajímá jeli jsme velký okruh po poutních místech: Lurdy, Fatima, Santiago de Compostela, La Saletta..



Bylo, nebylo jednoho krásného dne jistá šílená rodina vyrazila na dovolenou. Za dopravní prostředek si zvolili jejich luxusní limuzínu s rokem výroby 1994 a vyrazili. Po návratu byli ovšem tak zničeni, že nemohli vypovídat a proto si dovolím použít útržky z jejich cestovního deníku, který si nejstarší dcera prozíravě vedla.

Den 1 - Oproti původnímu plánu vyrážíme s drobným (asi tříhodinovým) zpožděním. Cesta je nudná (co také čekat od české kotliny). Večer zastavujeme na přespání v malé vesničce ještě na české straně hranic.


Den 3 - Když ráno vyjdu ze stanu utrpím menší šok. Pořád jsme na louce, ale pár metrů od nás se pasou krávy. Pokud tu byly už večer, museli jsme je ve tmě přehlédnout. Raději rychle odjíždíme a pokračujeme (pomalu, ale jistě) ke Středozemnímu moři. Večer narazíme na velké neplacené parkoviště stojící vedle pláže, kde jsou mušle na každém kroku
(doslova). Místo na přespání je jasné.

Den 5 - Volíme netradiční cestu po úzkých cestách přímo centrem Pyrenejí. A musím uznat, že stojí za to. Kde v Čechách se dá najít 15 % stoupání dlouhé 10 km? Společnost nám dělají krávy a koně, volně se pasoucí na okolních
loukách. Dojde i k neplánované zastávce způsobené stádem ovcí, které zřejmě došlo k názoru, že tráva na druhé straně silnice je šťavnatější. Přejíždíme do Španělska a začínáme se poohlížet po vhodném místě na spaní. Bohužel jediné příhodné místo je louka, evidentně patřící k velkému statku. Vysíláme průzkumnou skupinu, hovořící česko-španělsko-anglicky, a svolení k noclehu dostáváme.
Den 8- Cestou největší úspěch sklízí požáry. Hoří všechno možné - stromy, louky.., ovšem místní starousedlíky to nevyvádí ze klidu. Prý je to v tomto období naprosto běžné. Odpoledne přejíždíme do Portugalska a díky tomu si užíváme o hodinu delší den.

Den 11- Měli jsme odjíždět brzy ráno, ale díky naší nadzvukové rychlosti zůstáváme i na oběd. Počasí je spíše chladnější a proto volíme kratší cestu přes Španělské vnitrozemí. Krajina je celkem nudná - kameny se střídají s čímsi, co v přívětivějších dobách bylo zřejmě trávou. Po něčem, co by alespoň trochu připomínalo strom, ani památky. Večerní útočiště nacházíme na sklizeném poli, pouhých pár metrů od dálnice. Ovšem identifikovali jsme ho jako pole pouze díky zbytkům obilí. Podle počtu kamenů by se dalo zaměnit za celkem solidní polní cestu.

Den 12- Ráno zjišťujeme, že nám chybí 120 Euro. Vzhledem k našemu napjatému rozpočtu to není zrovna povzbudivá zpráva. Proto vymýšlíme nový bojový plán: pokusit se dojet k moři, tam se utábořit a počkat na peníze. K moři (vlastně k oceánu) dojíždíme ještě před polednem a protože nám počasí přeje, je další program zajištěn. Ideální místo na delší pobyt (tedy za předpokladu, že se tu nepojedou závody) nacházíme na motokrosové dráze. Pokud byste chtěli přesnou zeměpisnou polohu: 10 km západně od Altamiry, asi 500 m východně od velkého lomu (stále v provozu), na výběžku obklopeném ze tří stran mořem a asi dva metry od skládky. Musíte uznat, že lepší místo se vybrat nedalo. Naše velká rodina budila celkem pozornost a asi proto dostáváme tašku plnou krabů i s receptem na přípravu. K večeři je má ale pouze ta otrlejší část rodiny, kterou nedojme jejich neobyčejná touha po životě.

Den 15 - Konečně jsme bohatí a proto co nejrychleji najíždíme na dálnici. Cesta ubíhá rychle a rozhodně není nudná. Setkání s řidičem kamionu pocházejícího ze Svitav, kontrola francouzskou gendarmerie a v neposlední řadě vyhořelá pojistka u topení. Na ty úžasné kouřové efekty rozhodně dlouho nezapomenu. Večer se opět blížíme k Středozemnímu moři a proto přespáváme na našem osvědčeném parkovišti.

Den 20- Naše cesta se symbolicky uzavírá - poslední noc jsme strávili na tom samém místě jako tu první. Cesta domů je nudná. Člověk nemusí přemýšlet co který nápis znamená, lidé mu nemusí všechno opakovat dvakrát, aby pochopil…

Toto je sice pouhý zlomek všech zážitků, ale ne všechny dny byly zajímavé a ne všechno se dá zveřejnit. Kéž toto poslouží budoucím generacím jako příklad toho jak (ne)má vypadat dovolená.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caddy Caddy | Web | 20. října 2011 v 16:17 | Reagovat

To je dobře, že jsi o tom něco napsala, je to zajímavé!!!!!!
Fotky jsou taky dobrý, ale ti krabi!!! Ty bych teda jíst fakt nemohla!!! :-D

2 Tenebrae Tenebrae | E-mail | Web | 19. listopadu 2011 v 14:32 | Reagovat

Ahoj!
Mám na svojom blogu súťaž o najhoršieho učiteľa/učiteľku. Bola by som rada, keby si sa prihlásila. Nemusíš sa báť. Môžeš vystupovať anonymne a meno učiteľa sa neuvádza. Odkaz na prihlášku je tu :
http://iamlunatic.blog.cz/1111/sutaz-o-najhorsieho-ucitela-ucitelku-prihlaska
P.S:prepáč za reklamu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama